Aldo - Americká Akita

Málem jsem byl zmrzačen

27.12.08 | Vánoční období proběhlo vcelku klidně, s žirafou furt nekamarádím, ale jinak jsem si užíval. Páníčkové mě netahali sebou do práce a byli hezky doma, tak jak se na správnou smečku patří. Občas přišel někdo na návštěvu a já tak měl pořád něco novýho ke kousání (ono to teda teď moc nejde, nemám špičáky a i ostatní zuby jsou zatím takový nějaký prťavý, ale prej vyrostou, říkala panička) a tak jediným trochu stresovým okamžikem byla pro mě návštěva páníčkovy maminky. Ta přišla, přinesla jako vždy náruč piškotků a obdivovala mne, jak jsem zase vyrost´, jak jsem krásně barevnej, jak mi to sluší - prostě takový ty řeči, kterýma mi podlejzaj i páníčci, když s nima vyjímečně někdy nemluvím . Ale pak mě nějak zahlídla zezadu, zarazila se a povídá: „ On má Aldíček vzadu pod prdelkou nějaký bodláčky, to byste mu měli vyndat."  No neumíte si představit jak mi v tu chvíli bylo. Představa, že by mi někdo trhal můj odznak mužnosti mě teda fakt nenadchla. Navíc jsem pyšnej na to, že už štěkám i hlubokým štěkotem.... Naštěstí zasáhnul páníček a vysvětlil, že bodláčky nejsou vůbec na závadu, naopak, že jsou oba krásně a v pořádku sestouplý a že mi prostě jen ztmavnul pytlíček. Takže se nic netrhalo a já si hodně, ale fakt hodně oddechnul :-)