Aldo - Americká Akita

Předsilvestrovský výlet

30.12.08 | No, a dneska byl zase výlet (páníčci se ve výběru výrazně zlepšili, takže už se občas i těším) - cesta autem asi hoďku a půl a potom na parkovišti Ayrin s Arishkou!!! Holky moje zlatý, Arishka je vůbec první akita, kterou jsem poznal po odjezdu od maminky, Ayrin, no o ní snad už nic říkat nemusím. Za chvíli přijela další auta a z nich vystoupili Feiko, Corry a Rony. Feiko je fajn holka, jenom je maličko netýkavka a tak mě k ní pro jistotu ani nepustili, Rony žvanil celou cestu (to bylo poprvé, kdy někdo štěkal víc než já) a Corry, která se nejdřív kamarádit ani nechtěla, tak ta mě utahala nejvíc - „rvali" jsme se při každý sebemenší příležitosti. Nezapomínal jsem ani na Ayrin s Arishkou (i když její styl byl na mě poněkud drsnej), koneckonců, byl jsem tam jedinej chlap akiťák a tak jsem musel svoji pozornost pečlivě rozdělovat.

Procházka to ale byla krásná, lezli jsme do kopce i z kopce, koukali z vyhlídek, po schodech mě páníček nosil (a já mu v náručí štěkal, aby všichni dobře viděli, jak mám páníčky hezky vychovaný), páníček Corry a panička Ayrin dokonce jeden kopec zkoušeli sjet po zadnici, což se jim více či méně povedlo, nakonec zastávka v hospůdce (ty já mám rád, vždycka se najde i něco pro mě), chvilka prospání a pak už cesta domů....

JEE!!! Tam co jsme zastavili je sice domov, ale ne ten správnej, ale ten, kde jsem strávil první dny svého života! Hele, máma! A strejda Emík! A prarodiče Štočkovi! No úplně jsem si radostí i ucvrnknul, to ve chvíli, kdy si se mnou začal hrát Kuba - ten jak mi lezl do boudy. Chtěl jsem navštívit i jeho boudu, ale Emík si na mě už asi nepamatoval a docela strašidelně na mě vrčel, tak jsem na zahradu radši vůbec nešel.

Jen jsem měl takovej divnej pocit, jestli jsem třeba něco neproved´ a jestli mě jako nejedou vrátit. Ashley mi říkala, že jí její panička jednou, když zlobila, říkala: Jestli budeš pořád takhle zlobit, sbalím ti kufříček a pojedeš zpátky do Liberce.  No, my jsme žádnej psí kufříček neměli tak to mě nakonec uklidnilo natolik, že jsem šel s Kubou i sám na kratičkou procházku. Jo, a domů si mě samozřejmě odvezli, je totiž nad slunce jasný, že beze mě nemůžou být :-)

Za fotky děkuju šikovnějším páníčkům, než jsou ti moji, jinak byste se tu koukali jenom na rozmazaný čmouhy. A ještě odkaz na videa:

http://www.youtube.com/watch?v=xT0WgZRC6Js

http://www.youtube.com/watch?v=9YXUkMuzGmo

http://www.youtube.com/watch?v=ETBjwLRgCY4

http://www.youtube.com/watch?v=h-3vRKNk-XU

http://www.youtube.com/watch?v=y8NGGU9yKlM