Aldo - Americká Akita

Moje úspěchy

Odjezd na Vysočinu

22.08.10 | No přiznám se, dlouho jsem váhal zda vůbec tohle zveřejňovat a do jaký rubriky to vlastně zařadit. Ale protože se mi vlastně ani moc nikam jet nechtělo a díky mně jsme odjezd museli dost výrazně posunout, je to vlastně svým způsobem úspěch.

Začnu tím, že před nějakým časem nám páníček koupil větší auto, protože do toho současnýho bychom se všichni už nevešli. Koupil takový veliký, pro sedm lidí, vyndal z něj jednu řadu sedaček, takže  teď jezdíme v prostoru mezi předníma a zadníma sedačkama, no je to sice asi jenom 1,5m x 1,5m ale my jsme skromný a stačí nám to :-)

A protože nás čekal čtyřdenní výlet na Vysočinu, tak páníček den před odjezdem celý auto vyluxoval, vyleštil přístrojovou desku, napustil kožený čalounění a zajel na myčku, aby se nám jako jelo příjemně s čistým autem.

V den odjezdu jsem cítil v bříšku takový divný napětí a tak se mi ani nechtělo někam jezdit, ale po snídani nás páníčkové nechali chvilku odpočinout, pak proběhnout po zahradě a nastupovali jsme. To už se pocit z bříška přesunul poněkud jinam, jako víc dozadu... no dával jsem jim to patřičně najevo neklidným postáváním za jízdy, ale protože tohle občas při jízdě dělávám, tak to páníčky moc nevzrušovalo. První zastávka byla v prodejně konzerv, tam mě ven nepustili, jenom nakoupili pro nás nějaký jídlo a jeli jsme dál. To už jsem začal i trochu neklidně dýchat, protože ten divnej pocit vzadu se měnil ve stále rostoucí tlak. Druhá zastávka byla taky ještě v Praze, pro jiný konzervy a zase mě ven nepustili.

Rozjeli jsme se a mně začalo být vážně krušno. Dělal jsem co jsem moh´ , ale nakonec přišlo nevyhnutelné. Za mnou se ozval zvuk skoro jako když vybuchne papiňák a mně se v tu chvíli strašlivě ulevilo. Ale jenom asi na vteřinu, páč v autě byl najednou děsivej puch a když jsem se ohlídnul, tak Whisky i Sherry neměly svoji původní barvu, ale jejich záda byly od hlavy až po ocas hnědý, stejně jako většina auta kolem a koberce pod náma.

Páníček zastavil, naivně vyndal z kufru auta papírový utěrky, že jako tu katastrofu zlikviduje, ale jen co otevřel boční dveře a já vyskočil ven, tak mu bylo jasný že tak snadný to nebude. V tom ho utvrdila ještě Sherry, která se ven hrnula taky a když jí páníček chytal za obojek tak zhnědla ruka i jemu. Takže mě zase nahnal zpátky, zavřel dveře, utěrku použil sám na sebe a otáčeli jsme zpátky domů.

Páníček sice stočil okýnka, ale vevnitř byl furt strašlivej smrad - Sherry tomu chtěla uniknout a začala se škrábat na zadní sedadla, takže i jejich původní šedá se zbarvila dohněda. Také vnitřní čalounění dveří a celá zadní část páníčkova sedadla postupně měnily barvu - to vždy při zoufalých a marných pokusech Sherry najít nějaký vhodný prostor k normálnímu nadechnutí. Zde jsem objevil jeden zvláštní a zajímavý úkaz: přestože interiér auta zaznamenával značných změn v barevnosti, množství ulpělé hmoty na Sherrynčiných zádech zůstávalo téměř nezměněno. Whisky nic nehledala, tý bylo jasný, že normální vzduch není a ještě dlouho nebude - odevzdaně seděla s předníma nohama rozkročenýma od sebe, uši měla naplacato položený do stran a se skloněnou hlavou a otevřenou pusou pod sebou vytvářela mokrou louži jako výsledný produkt jejího nonstop slintání. Párkrát taky vypadala že si i ublinkne, ale je to holka statečná a vydržela to. Prckovou naštěstí můj gejzír nezasáhl, tak ta jela pro jistotu u paničky, kde v tu chvíli bylo jedno z mála bezpečných a neupatlaných míst. No nevěřili byste jak dlouhá může být dvacetiminutová cesta v autě! Ke konci už i páníček začal divně pokašlávat což bylo vlastně nakonec dobře, protože se už nemoh´ rozčilovat na paničku, která se většinu cesty smála nebo kladla páníčkovi otázky zda si myslí, že je ten smrad cejtit i z okýnek ven a tak podobně...

Doma páníček zaparkoval před garáží a my byli konečně volní! Holky začaly nadšeně pobíhat po zahradě jako by se nic nestalo a byly docela zaražený, když je jednu po druhý páníček odchytnul a na zahradě je osprchoval hadicí. Chytil a osprchoval i mě a představte si - studenou vodou!!! Já ale byl dohněda jen na několika místech a tak stačila ta hadice, ale poté co si páníček přičuchnul k již omyté Sherry a málem upadnul, rozhodl se ještě holky vzít regulérně šamponem, to teda už doma, ve sprcháči. Pak nás ještě všechny vyfénoval, no strávil tím příjemný dvě hodinky a panička po tu dobu uklízela kalamitu v autě - nejdřív Vanish, pak dezinfekce a nakonec leštěnka. A tak místo abychom byli kolem poledne na Vysočině, odjížděli jsme kolem druhé hodiny odpolední teprve z domova.

Nevím proč, ale při sebemenším pohybu kohokoli z nás během jízdy panička hnedka otáčela hlavu k nám a páníček si chystal nohu na brzdu jako že hned zastaví. No nebylo to třeba, dojeli jsme v pohodě a další výbuch papiňáku proběhl až v půl třetí ráno v hotelu v koupelně na dlaždičkách a tak to měl páníček docela rychle uklizený a ani odér nebyl nikterak výraznej.

Dneska už jsme zase doma, mně je dobře a těším se na další zajímavý výlety :-)