Aldo - Americká Akita

Není třeba hrabat díry

08.11.08 | Dneska před polednem jsem zcela jasně páníčky upozorňoval na to, že mám hlad. Jenže ti mrknli na hodiny a řekli, že mám ještě půl hodinky počkat. Šel jsem teda na terasu, ale pak jsem si řek´, že se přece nebudu do oběda nudit a rozhod´ jsem se prozkoumat, co včera večer (když mě sprostě nechali doma) přivezli. A taky že jsem to našel! Na rohu domu stál v květináči stromek a vedle něj pytel s nějakou hlínou. Stromek je hezkej, je to vysloveně „moje" velikost, ale ten si nechám na pozdějc, počkám až ho pěkně zasadí. Ale ten pytel s hlínou mě zavoněl pod nos, tak jsem ušubnul roh a zkoumal vnitřek. Uvnitř byla hlína, voňavá, teplá, měkoučká - prostě k sežrání. Hlavně mnohem lepší než ta, co vyhrabávám, když se nudím. Takže ode dneška budu hrabat díry jenom kvůli honění myší, hlínu budu žrát rovnou z pytlů :-)

Pak na mě ale páníček zavolal, že mám jít na oběd. Snažil jsem se zamaskovat, že bych dělal něco špatnýho (to je v podstatě všechno co já miluju a nad čím se páníčci zlobí), packy jsem si ošoupal o trávník, ale stejně když jsem přiběhnul na terasu, tak páníčkovi překvapením vystřelilo obočí a spustil na mě: máš čumák jako prase, cos to zase dělal, obludo? Ale hlavně mě prozradilo to, že když jsem si štěknul o jídlo, tak mi z huby vyletěla hrst hlíny.

Páníčkové se samozřejmě  jak dva dozorci rozeběhli kolem domu a ještě než jsem stačil sníst oběd, tak mi pytel schovali do garáže. Já teda nevím, vlastně jsem jim ušetřil práci s rozděláváním pytle, jenže na to oni nepřišli, to by museli přemejšlet - jako já.